Čekání na první velký komiksový film s ženskou hrdinkou v hlavní roli je u konce. Z univerza nakladatelství DC přichází Wonder Woman, Amazonka a dcera boha Dia, která zásadně ovlivní vývoj první světové války. Jistě, že už se tu předtím prsila Pamela Anderson v béčkovém videofilmu Barbwire, Halle Berry mňoukala jako Catwoman v bizarním propadáku a Jennifer Garner byla ženský ninja v koženém oblečku jako Electra. V minulosti najdeme i jiné bizarnosti, jako je Sheena nebo Tank Girl. Jenomže žádný z těchto filmů nebyl připravován s dostatečnou láskou a počítalo se beztak spíš s mužským publikem. A žádný taky neměl výrazný kulturní vliv.
Ženských akčních hrdinek přitom není úplně málo, ovšem žádná s tak mocnými nadpřirozenými schopnostmi a tolik nezávislá jako Wonder Woman. Již ve 40. letech ji stvořil psycholog a spisovatel William M. Marston jako feministickou ikonu s jasným cílem: poskytnout dívkám co nejlepší pozitivní identifikační vzor a vytvořit tak protiváhu k mužským superhrdinům. Wonder Woman jako film rovněž slouží jako testovací lakmusový papírek, zda akční komiks může úspěšně natočit žena, neboť nic takového se předtím nestalo. Hollywoodští producenti se velmi bojí spojovat ženské autorky s výpravnou akční podívanou a trvale tím v publiku posilují předsudky, že ženy jsou spojeny s emocemi, nikoli s akcí. Jenomže doba se mění.
45letá režisérka Patty Jenkins, jež má za sebou třeba oscarový snímek Zrůda o masové vražedkyni nebo krimi seriál The Killing, už komiks jednou natáčet měla, a to druhý díl Thora. Tedy shodou okolností rovněž o hrdinovi, jenž má mytologický božský původ a není člověkem, který ke svým superschopnostem přišel nějakou nehodou (jako Spider-Man či Hulk) nebo usilovnou pílí (jako Batman či Iron Man), ale prostě se s nimi narodil. Polobohyně Diana, jíž nikdo z jejího okolí pochopitelně neříká Wonder Woman, vyrůstala na utajeném ostrově Amazonek, jež se po tisíciletí připravují na to, že opět povstane bůh války Áres a zaseje do srdcí obyčejných lidí nenávist.
Ve skutečnosti se ale v této lesbické utopii spíš bojí, že k nim pronikne cokoli z vnějšího světa. Takže když tu havaruje letadlo s pilotem, jehož pronásleduje válečná loď a němečtí vojáci na člunech, prožijí kulturní šok hned ze dvou důvodů – mnohé Amazonky se ve svém životě jednak poprvé setkají s muži, jednak s moderními palnými zbraněmi, na což nejsou se svými meči, luky a šípy připraveny. Přesto první útok odrazí a Diana se rozhodne pomoct onomu pilotovi–špiónovi doručit do Londýna ukořistěný deník šílené německé vědkyně vyvíjející nový smrtící plyn.
To bychom měli za sebou skoro třičtvrtěhodinovou expozici, která balancuje na hraně kýče a nechtěné směšnosti. Všechny ženy na plátně oděné v kůži a kovu do té doby pronášejí hrdé repliky a člověku dochází, že v tomto světě nikdo nekonverzuje s lehkostí, pravděpodobně ani nejí, nechodí na záchod a vlastně se ani nerozmnožuje a nemá dětství, ale narodí se rovnou jako hotová bojovnice. V první části filmu se tedy Hollywood neobratně vrací do éry 50. let, kdy vznikaly snímky ovlivněné řeckou a římskou mytologií a historií a pro něž se ujalo posměšné označení „meč a sandály“. V tomto prostředí věčně azurové oblohy a moře působí divně i velice dobré herečky jako Connie Nielsen a Robin Wright. Možná ale proto, že jsou zvyklé role víc prožívat, zatímco tady moc není co.
A tak nakonec izraelská modelka a bývalá účastnice Miss Universe, 32letá Gal Gadot, svou majestátní krásou vyznívá na plátně nejlíp. Je to opravdový paradox: Gadot nepochybně vyzařuje velké charisma, není to žádná průměrná modelína bez mozku, navíc má za sebou dvouletou službu v izraelské armádě a není tedy ani žádné ořezávátko. Dianě zvládla propůjčit jak velkou sošnost, vznešenost a idealismus, tak soucit s utrpením lidí. Občas trochu žertovně povytáhne obočí, obzvlášť když svému parťákovi Stevu Trevorovi vysvětluje, že muži jsou k tělesné rozkoši v podstatě zbyteční. Je to asi nejzazší způsob, jakým si Hollywood v současnosti dovolí ve velkorozpočovém filmu tematizovat bisexualitu, kterou jinak Wonder Woman v komiksech projevuje zřetelně. Nikdy nebyla hrdinkou, která existuje zejména pro potěchu mužských čtenářů a diváků, svůj sex-appeal poskytuje všem a své tělo opravdu málokomu, jelikož je mimořádně hrdá.
Opravdu zábavným se snímek stává až s příjezdem Diana do Londýna, kde se projevuje příliš emancipovaně, čímž své okolí neustále uvádí do rozpaků, a odmítá hrát krycí roli podřízené sekretářky. Pak následuje přesun na frontu do francouzských zákopů a z plátna začne kapat patos. Ano, komiksy ve 40. letech byly často nástrojem propagandy a zapojení superhrdinů do války se bralo jako normální věc, jenomže dnes to lze těžko přijmout jinak než jako retro parodii. V tomto se mnohem více povedl první Captain America, který ukázal, že hrdina je součástí propagandistické mašinérie, z níž se postupně musí vymanit.
Wonder Woman je současná, sice mnohem měkčí a méně problematická, ovšem stále propaganda. Nepropaguje přímé válečné tažení proti personifikovanému zlu, ale jde o agendu pro všední den: chce, aby dívky měly svůj identifikační vzor, a tak Dianu představuje jako nejušlechtilejší, nejobětavější bytost pod sluncem a v průběhu děje jí přidává stále větší nadpřirozené vlastnosti. Ve finále pak již tradičně nejde ani tak o fyzické bojové schopnosti, které jsou i vizuálně atraktivní. Klasicky sledujeme sice bombastické, ale trochu nudné trikové orgie plné blesků, výbuchů a létajících trosek – prakticky stejné jako v nedávném Batman vs. Superman, kde se Wonder Woman také na chvíli objevila.
Není to úplně tak, že by Diana byla jenom „přerostlá ozbrojená Šmoulinka“, jak pichlavě napsali v britském Guardianu. Spíš jde o to, že film na chviličku říká: zabitím jednoho padoucha nezachráníš svět, není to tak, že zlo způsobuje jeden zlosyn, ale je v nás všech. A potom musíme čtvrt hodiny sledovat zabíjení jednoho padoucha, který může za všechno. Patty Jenkins v závěru nebyla ničím jiným než kontrolorkou týmů lidí, dělajících speciální efekty, a lze se dokonce domnívat, že se hodně podřídila požadavkům producentů.
Wonder Woman je na koukání výrazně lepší a příjemnější film než Batman vs. Superman, ale není jasné, jak tato postava zapadne do dalšího snímku z kolekce DC Universe – Liga spravedlnosti, který opět režíroval Zack Snyder. Ten sice nikdy nebyl antifeministický, naopak má na kontě i hodně podvratný Sucker Punch, ale rád sází na co nejsilnější podněty, až přesytí smysly a umrtví pozornost. Uhlídal se u filmu Watchmen, a pak už nikdy. Pod jeho taktovkou může být Wonder Woman opět nejvýraznější jen tím, že její náramky na předloktí hodně zvoní, svítí a vytvářejí výbuchy energetická pole. Ti, kteří dávají přednost spíše milé retro poetice nebo si myslí, že komiksům více sluší animovaný kabátek, dají přednost hranému seriálu ze 70. let nebo nedávnému animáku.
