Před čtyřmi lety vznikl snímek Rivalové (Rush) o souboji dvou závodníků Formule 1, precizním Niki Laudovi a rozevlátém Jamesi Huntovi. Zcela překvapivě se nedočkal velkého komerčního úspěchu – v amerických kinech můžeme mluvit dokonce o propadáku (při nákladech 38 milionů dolarů jich utržil jenom 26). Jenomže postupně, díky DVD a televizi, se z Rivalů stal jeden z nejlépe hodnocených současných filmů – jakýsi omylem opomíjený klenot, jehož sláva se šíří dál a počet fanoušků neustále narůstá. Film s titulem Borg/McEnroe (někdy psaný takto, někdy bez lomítka a někdy s vs. mezi jmény, budu se ovšem držet oficiálního českého distribučního titulu s lomítkem) působí na první pohled jako jistá kopie – dva soupeři, jeden pedantický a chladný, druhý naplněný výbušnou živočišností. Souboj se ovšem tentokrát neodehrává na závodní dráze, ale tenisovém kurtu.
Je možné, že původně padlo rozhodnutí pokusit se zfilmovat příběh wimbledonského zápolení mezi dvěma geniálními tenisty 80. let Bjornem Borgem a Johnem McEnroem právě kvůli divácké oblibě Rivalů. Přese všechno jsou si ale tyto filmy podobné jen velmi málo. Tenis je sice rychlá hra, ale její filmový potenciál je menší než u automobilových závodů. Zatímco u auta lze i z běžného sportovního klání udělat napínavou honičku prokládanou atraktivními záběry z depa a jakákoli kolize a exploze uspokojuje naše niterné destruktivní sklony, tenis se zpracovává hůře. Je to mnohem víc podívaná pro televizi než akce pro film. Není tu žádný kontrast mezi člověkem a strojem, herní pole je příliš jasně vymezené, svým způsobem jde o jakési svižnější šachy.
Proto byl jeden z nich Ice Borg (což připomíná anglické slovo „ledovec“) a druhý zase Superbrat (super-spratek). Vycházelo to z jejich odlišných povah a stylu hry – Borg působil jako chladný stroj bez emocí, extrémně tajemný, uzavřený do sebe a hrající tvrdými ranami na dálku. McEnroe naopak výbušný, nepředvídatelný, ustavičně házející raketou nebo hádající se s rozhodčími a génius ve hře blízko u sítě. McEnroe se do dějin kultury zapsal natolik, že podle něj herec Tom Hulce dokonce pojal svou roli Amadea ve Formanově filmu, tedy jako rebela zmítaného emocemi, ale natolik krásně bláznivého, že ho musíte obdivovat.
To, že se mentálně vyčerpaný Borg a maximálně nažhavený McEnroe potkali ve finále Wimbledonu v roce 1980 představovalo ohromné sousto pro média. Snímek zachycuje, jak se oba tenisti probojovávají kvalifikačním pavoukem až k sobě, a mezitím sledujeme v retrospektivách, jak se ze dvou malých kluků stali tihle šampioni. Pokud nevíte, jak tehdy v osmdesátém roce jejich střet na kurtu dopadl, budete napjatí do posledního míčku – ostatně byla to jedna z nejneuvěřitelnějších tenisových bitev všech dob, kdy se skóre neustále otáčelo a kdy nikdo neměl jasně navrch.
Švédský hezoun Sverrir Gudnason coby Borg se stal domácí hvězdou nejpozději v roce 2009, kdy hrál v komedii Originál a v krimiseriálu Wallander. Svého tenisového poloboha ztvárňuje zároveň jako částečného autistu či plnohodnotného sociopata, který tráví nekonečné chvíle výběrem své rakety a většinou nevnímá své okolí. Naopak americký komik Shia LaBeouf, jenž svůj specifický projev uplatnil už v Transformers, čtvrtém Indianu Jonesovi či v art filmech jako Nymfomanka nebo American Honey, propůjčuje McEnroeovi jak zuřivost, tak zvláštní smutek ze zneuznanosti.
Nejčastější, i když ne úplně správná výtka vůči švédské koprodukci, která se zčásti natáčela i v Praze (a v titulcích najdete jména mnoha Čechů a Češek), zní, že ve filmu chybí opravdové drama. Že dva hlavní protagonisté jsou sice hodně odlišní, ale že není komu fandit. Při zkoumavějším pohledu a vyvinutí větší míry empatie je to ale úplně naopak. Cestu si lze najít ke každému z hrdinů, každého pochopit a každému střídavě fandit. Borg stojí před obhajobou titulu a možností překonat rekord v počtu vítězství, McEnroe je naopak outsider, kterého publikum nesnáší. Kdyby lidé více znali Borga v soukromí, možná by ho měli rádi méně, zatímco McEnroea naopak. Při hře samotné se však sympatie spíš obrací – Borg může jenom hrozivě ztratit, a to svou auru i image.
Další vtip spočívá v tom, jak postupně zjišťujeme, že tyto zdánlivě charakterové protipóly toho mají víc společného než rozdílného. Borg se s výbuchy hněvu potýkal v dětství, než se mu ho podařilo v sobě pohřbít za cenu ztráty lidskosti. McEnroe dál zůstává dítětem, ale také proto, že stejně jako Borg necítí podporu svého otce. Oba jsou pro sebe mnohem víc než tenisté a poté, co opadne jejich rivalita na kurtu, se stanou celoživotními přáteli.
McEnroe dovede v Borgovi zažehnout emoci, a to strach, Borgova přítomnost a „posvátnost“ celé chvíle McEnroea přiměje se na kurtu krotit. Ti dva spolu splývají jako jin a jang, stávají se komplementy toho, co každému z nich chybí nebo co v sobě načas potlačili. Tento film není sportovní drama typu Rocky, které divákům přináší inspiraci stát se lepším. Je to svižná psychologická studie toho, jak se lidé ve sportu při cestě na vrchol stávají horšími. A někdy, jako zázrakem, se v nich cosi zlomí a objeví se ztracený kus duše. Výsledkem jejich souboje není zničení toho druhého, ale vlastní změny.
Lomítko v názvu tedy neznačí pouhé „versus“, ale spíše „alias“ či jakési překlápění jedné osobnosti do druhé, zrcadlení nedostatků, přeblikávání světla a stínu. Tomuto filmu neškodí ani to, že herci jsou zhruba o deset let starší než původní postavy. Pravé delší vlasy a filmová iluze střihu zařídí, že vypadají jako opravdoví, akční, podvyživení tenisté. Na to, že mě tenis k smrti nudí, to nemohlo dopadnout lépe. Leda, že by Andy Warhol zápas natočil v reálném čase a pak ho promítal v galerii moderního umění. Ale to jsem se jen tak zasnil, pardon.
Borg McEnroe
Dráma, Športový, Životopisný
Švédsko, 2017, 107 min.
Réžia: Janus Metz
Scenár: Ronnie Sandahl
Kamera: Niels Thastum
Hudba: Vladislav Delay, Jon Ekstrand, Carl-Johan Sevedag, Jonas Struck
Hrajú: Sverrir Gudnason, Shia LaBeouf, Stellan Skarsgård, Tuva Novotny, Leo Borg, Marcus Mossberg
Fotografie: Magic Box Slovakia
Recenziu sme sme pre vás odomkli z webu Kamila Filu – Ještě větší kritik, než jsme doufali.
