Milé čitateľky, milí čitatelia uverejňujeme článok z partnerského webu v Českej republike www.denikreferendum.cz
Na svátek práce zveřejňujeme překlad rozhovoru s německým psychologem práce Theo Wehnerem. Jak bude společnost reagovat na automatizaci práce a masivní mizení pracovních míst? Má smysl uvažovat o nepodmíněném příjmu?
Digitalizace práce nabízí šanci změnit od základů naše přemýšlení o tom, jak žijeme a pracujeme, říká psycholog práce Theo Wehner působící na vysoké technické škole Eidgenössische Technische Hochschule v Curychu. Přimlouvá se za oddělení zaměstnání a příjmu k zajištění existence, ale také za postupné uskutečňování změn tak, aby nepřetížily kapacity lidí se na ně adaptovat.
Jedna studie došla nedávno k závěru, že ve Švýcarsku může být až 48 procent všech povolání automatizováno. Je to realistické?
Představa automatizované fabriky bez lidí kolovala už v době, když jsem sám studoval a doteď se nepotvrdila. Tato studie Oxfordské univerzity se v roce 2013 zaměřila na to, která povolání by se mohla v důsledku technologického pokroku dostat pod tlak, a tak vzniklo toto číslo. Podle mého názoru je ale zaprvé obtížné simulovat takový budoucí vývoj bez toho, abychom věděli, jak budou v budoucnu různé procesy a fenomény provázané. Potom také tato studie nezohlednila, jaká nová pole působnosti vznikno
Vycházíte tedy z toho, že zmizelá pracovní místa budou kompenzována novými, jako tomu bylo doposud vždy?
Zčásti určitě, ale možná se nebude jednat jen o kompenzaci – lze dosáhnout víc, záleží na našich cílech. Stoprocentní zaměstnanost nebyla přece dosažena nikdy – je to tedy vůbec rozumný cíl? Nepřejeme si místo toho radši lidi, kteří budou zaměstnáni smysluplně, ne na základě tlaků společnosti konzumu a produkce, ale v souladu s jejich skutečnými potřebami?
Zdá se mi, že dnes to tak není. Jsme svědky neexistujícího propojení potřeb a nabídky. Přístroje, především ty, které jsme si obzvlášť oblíbili, jsou od začátku konstruovány tak, že je třeba je již po krátké době vyměnit, abychom udrželi při životě výrobní mašinérii. Naše společnost masivně produkuje, konzumuje a ničí. Opravdu to tak chceme?
Technologické změny, které se blíží, jsou tedy šancí k tomu změnit kurz?
Přesně tak. Pokud chceme budoucnost utvářet, nemůžeme prostě udělat mocninu z přítomnosti, ale musíme zpochybňovat zdánlivé danosti, odvážit se skočit a dát prostor i utopickému myšlení. Jinak dojde k tomu, co známe z předešlých vizí budoucnosti: chybné prognózy ohledně vymírání lesů, představy o fabrikách bez lidí a podobně. Potřebujeme zcela změnit kurs, ne ho jen zkorigovat. V důsledku je na nás rozhodnout se, jakou budoucnost chceme a jakou ne. A podle toho jednat.
Některá zaměstnání zmizí a nebude jich málo. Otázkou je, zda to jsou zaměstnání, po kterých se nám bude stýskat. Ohrožená jsou především taková, u kterých bylo potěšení z práce většinou velmi omezené. Můj otec měl obchod s potravinami, a tak jsem sám jako dítě stál čas od času za kasou. Přitom jsem se toho docela dost naučil. Musel jsem počítat peníze. Docházelo k jiné interakci se zákazníky než při balení cukru nebo brambor.
S existencí čárových kódů a scannerů je práce pokladní dnes už skoro automatizovaná – i úsměv a rozloučení – za takové situace je jen důsledné udělat ten poslední krok.
Celý článok si môžete prečítať na Denníku Referendum
Autorom prekladu je Kateřina Smejkalová – Rozhovor vyšiel v tlačenom vydaní Migros – Magazin 18. apríla 2016
Foto: Theo Wehner Zdroj: tagesanzeiger.ch
