Milé čitateľky, milí čitatelia uverejňujeme článok z partnerského webu v Českej republike www.denikreferendum.cz
Ivan Štampach kritizuje politologa Ondřeje Císaře za jeho ledabylost v zacházení s některými pojmy. Neměli bychom se vzdát práva na odsuzování skutečné mravní lůzy tím, že takový odsudek označíme za produkt kulturního elitářství.
Šéfredaktor Sociologického časopisu a docent v oboru sociologie na Fakultě sociálních věd UK Ondřej Císař se rozhodl pro angažované pojetí oboru. Ukázal, jak iluzorní je v humanitních oborech požadavek na bezhodnotové, popisné a srovnávací pojetí. Učinil to prostřednictvím razantní popularizace v rozhovoru pro Českou pozici. Překvapivě znovu vytáhl téma „pražské kavárny“…
Píše o Tomáši Halíkovi, že ztělesňuje „pražskou kavárnu“ v popisném slova smyslu, kulturní elitu, která tím, co říká, přehlíží zbytek. Jak jinak by mohl říct – a tak nějak to v jednom z rozhovorů před časem řekl –, že české země by na tom byly lépe, kdyby všichni volili jako my v Praze? A dodává již za sebe: To je absurdní!
V tomto rozhovoru Císař diagnostikuje neurčitý útvar zvaný „pražští intelektuálové“. Napíšou prý, že voliči jsou hlupáci, že tomu nerozumí a měli volit jako „my“ rozumní, „vzdělaní“ lidé v Praze, a pouze zapomněl sdělit, kdy a kde to napsali, a zda to napsali případně všichni pražští intelektuálové společně. Akademická čest má zůstat zachována, takže Halík to napsal „tak nějak“. Jak doopravdy, kdy a kde, s tím se pan kolega neobtěžuje.
Zdá se, že pro nemalý okruh diskutujících je Ondřej Císař „náš“, a proto se zkrácené a zjednodušené citace z něj rychlostí požáru šíří po Facebooku. Diskutující, kteří by s jiskrou v oku a rukou na srdci přísahali na svou levicovou orientaci, Císaře chválí. Na někoho však úkol kritického posouzení musel zbýt.
Nezbude, než připomenout, že „pražská kavárna“ je výraz, který používají xenofobní populisté typu Miloše Zemana a Tomia Okamury a fašisté typu Tomáše Vandase a Adama B. Bartoše pro nás zařazené jako vlastizrádci, havloidi, islamofilové, vítači, pseudohumanisté, takzvaní vědci a takzvaní umělci, buzny a rozvraceči tradiční rodiny. Jinými slovy pro občany zaměřené humanisticky a svobodomyslně. Případné univerzitní vzdělání, kterého se nám mohlo dostat, je pro nás přitěžující okolností, protože všelijakými kdovíjak získanými doktoráty se povyšujeme nad obyčejný lid.
Celý článok si môžete prečítať v Denníku Referendum
Autorom článku je religionista a teológ Ivan Štampach
Foto zdroj: ateo.cz
