Protiextemistická operace Fénix, při níž se český stát pokusil pomocí nastrčených policejních agentů „vyrobit levicové teroristy“ tragicky selhala. Politická motivace státních zástupců byla příliš evidentní, důkazy o údajné teroristické hrozbě neexistující a celá věc došla tak daleko, že i sám ministr vnitra tehdy nepřímo přiznal svým výrokem „doufám, že doba procesů s Omladinou patří do historie“ [1] existenci politických vězňů v Česku.
Přesto to stát zkouší znovu a tentokrát se pustil do ještě bizarnějšího komplotu – obvinil pětici anarchistů z šíření ilegální literatury s kostrbatou snahou spojit tyto aktivisty s dosud neodhalenou Sítí revolučních buněk a jejími bizarními komuniké. Přestože dosud existují spekulace, zda tato organizace vůbec formálně existuje, Revoluční buňky stojí za několika žhářskými útoky. Další kolo soudního přelíčení proběhne během tohoto měsíce. [2]
V kontextu těchto procesů je zajímavé sledovat současnou polarizaci mezi západními zeměmi a Ruskem, které je v masmédiích stále častěji líčeno jako hlavní bezpečnostní hrozba, přičemž ruský autoritářský systém je vykreslován jako sovětská tyranie zcela nepřiměřeně pronásledující vlastní opozici. Ano, ruský prezident Vladimir Putin je (stejně jako jeho západní protějšek Donald Trump) populistický fašizující autoritář, který si svou pozici rád posílí na vlně xenofobie, homofobie či sexismu. Je ale Rusko skutečně zemí trpících disidentů, kteří si oproti jiným disidentům zasluhují zvláštní pozornost?
Zkusme být konkrétní a srovnat si několik případů z poslední doby. Zatímco českým anarchistům hrozilo za údajné členství v Síti revolučních buněk (ke které se navíc stavěli nesouhlasně) doživotí, Naděžda Tolokonnikovová z kapely Pussy Riot dostala za texty, vyzývající k násilnému svržení stávajícího řádu, dva roky v nápravné kolonii. Texty, k jejichž autorství se autorky přiznávají, pojednávají o „hrubých riotech“, „uvolněných dlažebních kostkách“ či „vybuchujících oknech FSB“. Pjotr Pavlenskij, radikální performer, podpálil budovu ruské tajné služby. Za tento žhářský útok musí pouze uhradit škodu a zaplatit pokutu, přestože výslovně žádal establishment, aby jeho čin překvalifikovali na terorismus (což by do jisté míry byla pravda). [3]
A nyní si představme, že by některý z českých anarchistů podpálil ministerstvo vnitra, sídlo BIS nebo budovu NCOZ, případně by se hrdě přihlásil k útokům Sítě revoluční buněk a deklaroval, že je autorem jejich doprovodných komuniké. Představa, že by dostal pokutu a šel by domů, musí každému přijít absurdní. Pravděpodobně by si zbytek života odseděl ve vězení.
Co si z této skutečnosti můžeme odnést? Minimálně tři věci. Za prvé je evidentní, že není disident jako disident. Směřují-li na vás objektivy kamer světových médií, dopadnete podstatně lépe, než ti, kteří upadli v mediální nemilost. Své by o tom mohli vyprávět ruští aktivisté v součastnosti obviněni v politickém procesu z teroristického spiknutí. [4]
Za druhé je zřejmé, že v rámci informační války mezi východem a západem lze snadno skrýt zločiny západních vlád. Politici, kteří v médiích tolik obhajují ruské politické vězně, by se pravděpodobně k vlastním politickým vězňům chovali úplně jinak (zastal se snad někdo z TOP09 či ODS obviněných v kauze Fénix?). Čím větší pozornost je upřená na mediálně známé disidenty a disidentky, tím více je pronásledován ten zbytek, který většinu novinářů moc nezajímá. Je pak vůbec myslitelné, že by zájem o disidenty překročil hranice Ruska nebo Číny? Je zjevné, že spojovat porušování lidských práv výhradně s tzv. autokraciemi v budoucnu povede pouze k tomu, že Assangeů, Snowdenů či Manningů bude bez zájmu masmédií přibývat v tzv. demokraciích.
Za třetí se nám odkrývá absurdita nejrůznějších politických paragrafů, podvracením republiky počínaje propagací hnutí směřující k potlačení práv a svobod konče. Tyto zákony, ač mají v Rusku, USA či v Česku různé názvy, jsou vždy zneužitelné a zneužívané proti opozici. Jistě, pokud aktivista během politické performance napáchá škodu, je asi v pořádku, když mu soud uloží její uhrazení. Ale je-li někdo trestán za pouhý nesouhlas s panujícím režimem, svoboda slova končí.
Kampaň za politické disidenty 21. století musí být globální.
Jinak nemá smysl.
[1] https://www.denik.cz/z_domova/chovanec-ma-jasno-pokud-byl-utok-na-vlak-provokaci-pro-viniky-chce-trest-20170922.html
[2] https://www.lidovky.cz/domov/sabotaz-je-prostredek-obrany-i-utoku-horela-policejni-auta-anarchiste-utoky-velebili-na-webu.A190115_111712_ln_domov_jho
[3] https://zpravy.aktualne.cz/zahranici/umelec-pavlenskij-ma-zaplatit-milion-rublu-zapalil-dvere-sid/r~31d78d782d6311e6bff10025900fea04/?redirected=1551969708
[4] https://www.afed.cz/text/6958/podporte-obvinene-v-kauze-sit
Foto: ilustračné. Zdroj: flickr. Autor: Canadian Museum of Human Rights.
