Volby skončily výsledkem, který je lepší, než v jaký jsme mohli doufat. Babišův konec je skvělá zpráva, důvod k oslavám. Ale demokracii jsme nezachránili. Propadlo přes milion hlasů. A většinu pro demokracii je teprve třeba získat.
Volby skončily výsledkem, v nějž se ještě v pátek ráno neodvažoval takřka nikdo doufat. Hnutí ANO, de facto politická divize koncernu Agrofert vlastněného premiérem Andrejem Babišem, nebude sestavovat příští vládu, dokonce ani nezískalo největší díl hlasů.
Vcelku jasnou většinu ve Sněmovně získaly oba opoziční bloky. Trojkoalice pravostředových stran ODS, KDU-ČSL a TOP 09 dosáhla výrazně lepšího výsledku než dvojblok Pirátů a STAN, ačkoli před započetím volební kampaně šance obou uskupení vypadaly opačně. Do Sněmovny se nedostala žádná explicitně levicová strana.
Kromě zručného obchodníka se strachem a nenávistí Tomia Okamury, kterého by sebevědomější demokracie dávno odexpedovaly do vězení, ve Sněmovně neusedne žádná vyloženě rasistická či fašistická formace. Nabízíme několik základních postřehů k tomu, co volební výsledek znamená a jak se může česká politická krajina v povolební situaci vyvíjet.
1. Vítězným programem byl Antibabiš.
Potvrdilo se, co jsme v Deníku Referendum dlouhodobě tvrdili: základním tématem voleb bude otázka pokračování vlády Andreje Babiše. Česká politická veřejnost prokázala své demokratické ledví, když dokázala — v těžké době a těžkých podmínkách — obstát. Babiš skončí.
Kdo ho nahrazuje, samozřejmě není dvakrát dobrou zprávou. Ale koalice SPOLU si to zcela nesporně zaslouží. Čím? Právě tím, že z Babiše dělala v kampani hlavní téma.
Výsledek voleb je paradoxem proto, že po celé volební období suverénně nejpracovitější a nejschopnější opozicí ve Sněmovně byli Piráti. Ale chybovali tím, že tuto svou práci nepřetavili v předvolební komunikaci.
V kampani se jim stalo osudným, jakým způsobem se neuvážlivě pokoušeli veřejnosti prodat svého předsedu Ivana Bartoše jako příštího premiéra. Tím se mohl stát, ale musel by se představovat veřejnosti svými reálnými přednostmi, ne jako muž bez vlastností v saku. Pokus o plytký marketing se Pirátům vzhledem k dalším parametrům předvolební konfrontace stal osudným.
2. Zrodila se hvězda a jmenuje se Vít Rakušan.
Aktuálního předsedu STAN jsme v roce 2014 jsme vyhlásili osobností roku. Před minulými volbami jsme mu věnovali text Řídit stát jako Kolín. V letošních volbách získal suverénně nejvíce preferenčních hlasů, o jedenáct tisíc více než Andrej Babiš nebo Petr Fiala.
Jedná se nepopiratelně spíše o politický typ Justin Trudeau či Emanuel Macron než Bernie Sanders či Jeremy Corbyn, ale to neznamená, že tu nemůže obrovské množství věcí změnit k lepšímu. Ostatně o francouzských, natožpak kanadských, poměrech si tu zatím můžeme nechat jen zdát.
Je to bytostně poctivý člověk otevřený dialogu. Ten s ním veďme.
Je zjevné, že právě on svým fantastickým charismatem a velmi dobrými výkony — až na několik antiekologických lapsů — v předvolebních debatách pomohl uchránit koalici s Piráty před jejím naprostým kolapsem; a tím i volební výsledek. Je to nejpravděpodobnější přespříští český premiér.
3. Levice byla potrestána za kolaboraci a faleš.
Že obě dosud parlamentní levicové strany končí mimo Sněmovnu, je důsledkem jejich podílu na současné vládě. Byly potrestány za kolaboraci s politickým hnutím, jež měly v souladu se svými ideologiemi definovat jako svého úhlavního nepřítele.
Čeho se dopustily a za co byly potrestány, rozebereme brzy v důkladnějším textu. Nebyla to chyba. Těch dělá v politice každý kupu. Byla to zrada. A ta je neodpustitelná.
Sociální demokraté nemohou vstupovat do vlády s nepřáteli demokracie, komunisté nemohou tolerovat vládu představitelů nejodpornějšího typu kapitalismu. Že to nevědí stranická vedení složená z oportunistů, je jedna věc. Že to vidí voliči, je věc druhá, naštěstí podstatnější. A ta se do výsledku voleb promítla.
Je samozřejmě neštěstí, že ve Sněmovně není žádná otevřená smělá levice. Ale nevrátí se do ní, pokud nevyjde z toho, že účast v Babišově vládě či tolerance k ní byla totální zradou elementárních principů levice. Stavět českou levici je třeba nyní začít znovu, s čistým stolem, od začátku, s lidmi, kteří si nezadali.
4. Není to triumf, je to jen šance, která se nemusí opakovat.
Ludvík Vaculík říkal o poměrech na přelomu devadesátých a nultých let pěkný bonmot: „Komunismus skončil a místo něj máme poměry, z nichž vznikl.“ Je to věta pronikavě přesně hovořící k základní hrozbě obsažené v současné situaci.
Volby totiž ani tak nevyhrály opoziční strany jako volební systém, který do sněmovny nevpustil nikoho pod pěti procenty. Protože se Babišovi potenciální koaliční partneři — ČSSD, KSČM, Přísaha, Trikolóra — umístili všichni pod pěti procenty, ač společně nashromáždili přes patnáct procent hlasů, můžeme si dnes úlevně oddychnout.
Vláda, která vznikne, bude bohužel v pokušení navázat tam, kde skončila v roce 2013. Tomu pokušení musí odolat. Vládnutí prostě musí dbát na nespokojené a vyloučené vrstvy obyvatel a získávat je pro demokratický ideál.
A i když to pravicové strany neuslyší rády, musí se to opravdu dít přes pochopení toho, čím nešťastnější části obyvatelstva strádají. Takovou politiku lze přitom v určité míře opravdu uskutečňovat i zprava. Ale nebude-li se to dít, za čtyři roky nás všechny pravděpodobně čeká strašné rozčarování.
Sněmovna může být skutečně tou nejkonzervativnější v českých moderních dějinách. Bude-li to nutné, ke konfrontaci jsme připraveni.
5. Piráti začínají bojovat o přežití.
Co se stalo Pirátské straně v letošních volbách, je strašné a vyloženě nespravedlivé. Byla opravdu mimořádně schopnou, suverénně nejzdatnější opozicí. Pokazila sice úplně kampaň, ale ne tak, aby kvůli tomu měla získat pouhopouhé čtyři mandáty.
Je paradoxně obětí prostředí, o němž kdysi tvrdila, že je „její moře“. Na internetu se proti ní vedla nelítostná, bezprecedentně surová kampaň. A ta je hlavní příčinou, že skončila až tak zle. Jak prostředí internetu v českých zemích narovnat, by mělo být nyní jejich hlavním tématem.
Nyní je třeba, aby Piráti zeskromněli a vrátili se ke svým přednostem — zejména věcnosti a principiálnosti. Možná by bylo nejlepší, aby sami ohlásili v dobrém odchod do opozice — vládě by ve Sněmovně prospěla nějaká lepší, než jakou budou moci být Babišovi sirotci či Okamurovi rasisté.
Ivana Bartoše nezatracujme. Jeho talent je mimořádný. Udělal chyby, ale čelil silám, jež bylo opravdu velmi obtížné zvládnout. I tak by ale pro Piráty bylo asi nyní lepší, kdyby je do příští éry vedla Olga Richterová.
A dodat je na místě ještě šťulec, který si přece jen nemůžeme odpustit. Piráti se tak dlouho tvářili, že jsou povzneseni nad kvóty a zastoupení žen, až jim ve Sněmovně zbyde genderově vyvážené zastoupení. Možná by o tom měli přemýšlet.
6. Zelení musí začít úplně novou etapu.
Pokud zde mají hrát zelení znovu vlivnou roli, musí se vrátit k politice z krátkého období, jež likvidační politice koalice s ODS předcházelo. Připouštím, že jsem tu osobní, protože jsem se na tehdejším politickém profilu zelených sám podílel. Ale každého, kdo má pochyby, vybízím, ať si prověří, co tehdy Strana zelených chtěla.
Spočívalo to v nastolování radikální sociálně-ekologické alternativy k poměrům, jež tu od roku 1989 panují. Nebyla to negace, nýbrž alternativa — o našem prvním volebním programu Václav Havel řekl, že „je tak dobrý, že by jej rád napsal sám“.
Historii nezajímají umírnění radikálové. Zelená politika je z podstaty radikální. A tak je ji znovu třeba začít provozovat.
Situace planety tomu jde přeci naproti — bohužel. Není nad čím váhat. Zelené vrátí k politické relevanci jedině smělý, přitom kompetentní, na faktech založený, radikalismus.
7. Občanská společnost v hlavní roli.
Volby by neskončily takovýmto výsledkem nebýt fenomenální práce suverénně nejzdatnější české občanské iniciativy posledních dvou dekád. Tou je Milion chvilek pro demokracii.
Právě jejich voličská mobilizace způsobila Babišův konec. Její místo v nových poměrech se nebude hledat úplně snadno, přitom může být zásadní.
Může se zdát, že dosáhla svého, a tudíž jí již není třeba. To by byl hluboký omyl. Ve skutečnosti právě Chvilky mohou nyní obratně komunikovat se svými příznivci tak, aby je zmobilizovaly k podpoře politiky, která povede k tomu, že se tu nevytvoří podmínky k nástupu nějakého nového Babiše.
Levice, politická, občanská i intelektuální, od ČSSD, přes think-tanky jako MDA až po média jako Alarm, v posledních čtyřech letech ostudně selhávala shovívavostí k Babišovu režimu. Neuslyší to jistě ráda, ale právě Chvilky a Pirátská strana jsou dnes nejrelevantnějšími, nejvlivnějšími politickými silami na levici. Tak vyklizené je levicové pole.
Pro klima a ekologickou politiku, sociální spravedlnost, kvalitu demokracie tu nyní bude takový prostor, jaký společně s Chvilkami a pirátskými poslanci a poslankyněmi dokážeme vydobýt. Je to práce, která začíná zítra.
Dnes ale ještě můžeme slavit. Mohlo být nesouměřitelně hůř. Máte-li pochyby, nechte si o tom vyprávět od Poláků či Maďarů.
Článok vyšiel v Deníku Referendum, našom partnerskom médiu v ČR.
Foto: Andrej Babiš, zdroj: Wikimedia.
