Tentokrát publikujeme z nášho partnerského časopisu Sedmá generace článok indického environmentálneho aktivistu Ashisha Kothariho o alternatívnych ekonomických výzvach, ktoré nám môže priniesť Brexit.
Zemětřesení vyvolané brexitem, možná největší od finančního kolapsu v roce 2008, nabízí další příležitost zpochybnit ekonomické a politické struktury, které vedou k takovým otřesům. V hlasité nelibozvučné debatě kolem brexitu jsem zaslechl pouze hrstku názorů, které přesahovaly omezený a rasistický nacionalismus převažujících hlasů „pro odchod“ a zastánců volného trhu „proti odchodu“. Mezi těmito dvěma toho opravdu není mnoho na výběr, pokud věříte v základní sociální spravedlnost a příčetnost co do zacházení s životním prostředím. Existují jiné možnosti?
Na základě mého limitovaného pochopení a času, kdy jsem byl vystaven vlivu Evropy, se domnívám, že tyto jiné možnosti existují. Zahrnují jednak odklon od centralizace, elitářství a neoliberalismu EU, stejně jako od návratu anti-evropského národního státu, který prosazuje uzavření hranic přistěhovalcům, diskriminuje etnické menšiny a zachovává obrovskou nerovnost bohatství a moci. Vskutku potřebujeme opustit model mentality rozvoje a modernosti, který vyvolává zvláštní směs sobeckého individualismu a nespoutané ekonomické globalizace. Dále odchod od thatcherismu (a jeho obměn v dalších zemích), který od 80. let zanechal miliony lidí bez práce, jež byla ještě hodna tohoto označení, přičemž mnoho nezaměstnaných je příliš rychle ochotno obvinit ze své neutěšené situace přistěhovalce.
Alternativní potenciál
V Evropě jsem navštívil řadu iniciativ nabízejících inspiraci, jak by takový odchod mohl vypadat. Tyto iniciativy zatím nemají zásadní vliv (kromě několika specifických oblastí, jako například obnovitelná energie), ale ukazují potenciál pro radikální alternativy. Minulý rok jsem po návštěvě Španělska psal o potenciální druhé renesanci (viz indiatogether.org). Letos v dubnu jsem Evropu navštívil s Lakshmi Narayan z organizací sběraček odpadu KKPKP a SWaCH v Pune. Během cesty jsme navštívili některé fascinující iniciativy v Řecku a České republice.
Periastikes Kaliarias (Per.Ka) je iniciativou 150 rodin v řecké Soluni. Usilují o zpřístupnění opuštěného vojenského tábora, na jehož území pěstují biopotraviny pro vlastní spotřebu a místní výměnu. Měli jsme to štěstí, že jsme tam byli právě na oslavy jejich 5. výročí. Pod transparentem hlásajícím „Svobodné osivo, svobodný prostor, svobodní lidé“ se konal živý jarmark. Naše hostitelky Irini Kareta a Kelly Garifalli z organizace Fair Trade Hellas tam měly také svůj stánek. Jelikož představuje Per.Ka (technicky) ilegální zábor, stále jim hrozí vystěhování. Komerční subjekty mají tyto pozemky ve svém hledáčku, ale jak tvrdí člen Per.Ka Adonis Karayorgas, jejich vlastní odhodlání a podpora širší komunity bude velkou překážkou pro kohokoliv, kdo by chtěl toto místo zprivatizovat.
BioMe je továrna kousek od Soluně provozovaná svými zaměstnanci. Před pár lety vyhlásil její majitel bankrot s tím, že chtěl rozprodat stroje, ale dělníci (kteří po měsíce neviděli svou mzdu) to odmítli. Převzali vedení, převedli výrobu z chemických přípravků na ekologické čisticí prostředky a rozhodli se továrnu provozovat demokraticky s rovnými mzdami. Jsou podporováni solidární skupinou občanů ze Soluně, která poskytuje spotřebitelskou základnu spolu s technickými vstupy a vytváří tlak proti vystěhování. Továrna též poskytuje zázemí pro sociální zdravotní kliniku a sklad potřeb pro uprchlíky, čímž se podle slov pracovníka Dimitrise Koumatsioulise stala „mnohem víc než jen centrem výroby“.
Integrace skrze žaludek i sítě
Viděli jsme též sociální podniky provozované na neziskové nebo družstevní bázi, jako je například restaurace Pagkaki v Aténách, kavárna Tři Ocásci v Brně a družstevní kavárna ROH v Praze. V Pagkaki, pod malovaným sloganem „Zvládneme to bez šéfů“, nám člen Iro Panauotopoulou vysvětloval jejich filosofii vytváření příjemné nehierarchické práce, přičemž přebytečný příjem jde na sociální kauzy (zahrnující i podporu Hnutí za kurdskou autonomii v Rojavě).
Fair&Bio pražírna, která zpracovává pouze fairtradovou kávu, byla založena naší hostitelkou MarkétouVinkelhoferovou z Ekumenické akademie v Praze, zaměstnává fyzicky a mentálně postižené pracovníky v důstojném prostředí bez nerovností. Stejně tak činí i pražská kavárna Mlsná Kavka, zatímco Ethnocatering provozují afghánští, íránští a další přistěhovalci, kteří připravují a servírují svou domácí kuchyni; jeden televizní kanál to označil jako „integraci skrze žaludek“.
Navštívili jsme i družstevní obchody propagující ekologické, bio, fairtradové a další eticky vyrobené zboží, jako je například Bioscope v Soluni a Fair & Bio obchod v Praze, které podporují také přímé vztahy se zemědělci a dalšími výrobci. S tímto je spojena řecká Iniciativa bez prostředníků (No Middleman Initiative), která zemědělcům pomáhá propojit se a prodávat přímo spotřebitelům. Giorgos Velegrakis z univerzity Harokopio v Aténách nám vyprávěl o „bramborovém hnutí“ (potato movement), kde farmáři prodávají svou úrodu spotřebitelům za ceny nižší, než by dostali od překupníků, a přesto si slušně vydělají na živobytí. Hnutí začalo jako protest proti dovozu levných brambor z Egypta, kvůli čemuž řečtí zemědělci nebyli schopni prodat svou úrodu; jde o jeden z mnoha příkladů zdeformovaného režimu „volného trhu“.
Iniciativa časové banky, provozovaná aténským sociálním hnutím Mesopotamia, pak zahrnuje asi 400 občanů, kteří poskytují kterémukoliv členovi zadarmo své služby. Jsou mezi nimi technici, právní experti, pracovníci v domácnosti, lékařští odborníci a tak dále. Tato síť provozuje také solidární školu, v níž tvoří valnou hromadu přibližně sto členů sítě. Jde o jednu z deseti podobných škol v Řecku založených na hodnotách demokracie, multikulturalismu a participace. Člen sítě Christos Kerolis nám řekl, že tak ukazují alternativu k privatizaci vzdělávání.
Do vlastních rukou
Podobné sociální a solidární podniky nebo alternativní ekonomické aktivity se objevují v mnoha částech Evropy; jsem si jist, že i ve Spojeném království, ačkoliv s tím nemám osobní zkušenost. Spousta z nich je inspirována hnutími, která vznikla „na náměstích“ a v nichž lidé obsadili veřejné prostory mnoha měst. Požadovali ukončení devastujících úsporných opatření, zásah proti kriminálním činům bank a velkých firem a také přímější demokracii. Mnoho z těchto iniciativ je propojeno s bojem proti ničivé těžbě, industrializaci a vykořisťování levné pracovní síly v zemích globálního Jihu. Některé iniciativy samy sebe spojují se sílícím hnutím „nerůstu“, které obhajuje postupné snížení evropské výroby a spotřeby.
Na rozdíl od xenofobie jakožto hlavního hnacího motoru brexitu — společně s bohužel velmi silnou základnou zchudlých pracujících Spojeného království — členové těchto hnutí, již často sami mají hluboko do kapsy, otevírají svou náruč migrantům. V Řecku tak funguje například Fair Trade Hellas a síť Solidarity4All, které podporují nebo poskytují platformu pro spoustu takových iniciativ.
Výzkumná pracovnice Naďa Johanisová nám řekla, že v Česku probíhá oživování družstevnického hnutí, které má v zemích bývalého Československa 150letou tradici (slovenský Gazdovský spolek byl v roce 1845 pravděpodobně prvním spořicím a úvěrovým družstvem na světě). Projekt SUSY — SUstainable and SolidaritY Economy (Udržitelná a solidární ekonomika), který finančně podpořil naši návštěvu, usiluje o posilování a propagaci iniciativ sociální a solidární ekonomiky napříč celou Evropou. Většina lidí, které jsme v Řecku potkali, byla zklamaná z kapitulace revoluční strany Syriza vůči Evropské unii. Analytik Theodoros Karyotis nám řekl, že jeho i další tato kapitulace přesvědčila, že lidé potřebují vzít politiku a ekonomiku do svých vlastních rukou.
Radikální ekologická demokracie
Toto je v zásadě strategie odchodu pro lidi v Evropě (a ve světě). Nadále budeme od vlád žádat odpovědnost anebo podporovat onu vzácnou politickou stranu, která přinese progresivní politiku. Stejně tak však my, „obyčejní“ lidé, potřebujeme vybudovat či obnovit naše vlastní fóra přímé demokracie, lokalizovaných soběstačných ekonomik kontrolujících výrobu a spotřebu, prostory plné života otevřené všem kulturám, vztahy sdílení a péče, a fóra pro dosažení rovnosti a spravedlnosti. Jedná se o opuštění ducha umrtvujícího nespravedlivého systému, který ohrožuje Zemi a který všude provozují vlády a korporace. Znamená to zároveň otevřené dveře radikální ekologické demokracii, kde lidé a planeta mají konečně hlavní slovo.
Foto: Ashish Kothari, zdroj: commons.wikimedia.org
