V spolupráci s portálom advojka.cz Vám prinášame rozhovor so Sarenou Ulibarri.
So spisovateľkou a editorkou výberov novej odnože sci-fi literatúry – solarpunku, ktorý utopicky zobrazuje budúcnosť bez fosílnych palív – sme hovorili o tom, čo robiť s paralýzou, ktorú zažívame tvárou v tvár klimatickej zmene, akú moc má literatúra a prečo je treba dávať prednosť hrdinkám.
Myslíte si, že vaše povídky a vámi vydávané knihy, které ukazují lepší, odpovědnější a ekologičtější zítřky, mohou k takové budoucnosti skutečně vést? Literatura mi totiž přijde jako velmi slabá zbraň proti globálnímu kapitálu a politice…
Jenže abychom dokázali lepší budoucnost vytvořit, musíme si ji především umět představit. Pokud je naše vize zítřka omezená, bereme ji jako danou a vidíme jediný směr, kterým se vydat, nemůžeme pak ani směřovat jinudy. Pokud si ale představíme jiné možnosti, ona zdánlivě jediná trajektorie najednou přestane být nevyhnutelná. Pokud jde o klimatickou změnu, mnoho lidí je temnými předpověďmi naprosto paralyzováno a cítí se bezmocní. Katastrofické narativy sice některé inspirují, mnohé ale vedou jen k tomu, že se uzavřou do nečinnosti. Solarpunk se pokouší motivovat lidi a postrčit je opačným směrem – ukazuje, co dobrého může vzejít ze spolupráce i činu jednotlivce. Nepodceňujte měkkou sílu, jediný laskavý čin může mít nesmírný dopad.
Ačkoli je solarpunk poměrně novou odnoží vědecko-fantastické literatury, objevuje se v mnoha národních variantách. Co podle vás stojí za tím, že někde se čile rozvíjí, a jinde, například v Česku, je prakticky neznámý?
Moje zkušenost se solarpunkovou komunitou je skutečně mezinárodní. Solarpunk se šíří zdola a především prostřednictvím internetu. Spisovatelé, kteří solarpunk spoluvytvářejí, většinou pocházejí z míst, kde jsou každodenně pociťovány klimatické dopady a kde jsou zároveň technologie obnovitelných energií zaváděny bez politických překážek, které jim brání v jiných zemích.
Rozhodla jste se spustit crowdfundingovou kampaň na vydání překladu antologie brazilských solarpunkových povídek ve svém nakladatelství World Weaver Press. Překvapilo mě, zvlášť v kontextu tamějšího neblahého politického vývoje, kolik autorů ekofikce lze v Brazílii najít.
Když se začalo více mluvit o solarpunku, lidé připomínali i tuto velmi ranou brazilskou antologii, publikovanou v roce 2012. Jenže byla vydána v portugalštině, takže diskuse často skončily konstatováním: Víme o ní, ale vůbec netušíme, co obsahuje. Chtěla jsem ji tedy přeložit do angličtiny, aby pohledy v antologii obsažené v rozvíjející se debatě o solarpunku a ekofikci nezanikly. Mnozí předpokládali, že jsem se ji rozhodla přeložit proto, že snad šlo v Brazílii o bestseler nebo že je v Brazílii hodně spisovatelů ekofikce, ale ani jedno není pravda. Editor se mi svěřil, že do téhle antologie přišlo mnohem méně textů, než když sestavoval předchozí výbory steampunku nebo dieselpunku. Pro spisovatele totiž bylo mnohem těžší představit si optimistickou budoucnost. A po pravdě, spousta povídek v tom souboru nakonec není optimistických ani za mák.
Proč se solarpunkové povídky často překrývají s young adult literaturou? Dala jste ve své solarpunkové antologii Glass and Garden přednost příběhům s ženskými hrdinkami vyššího věku vědomě, nebo to byla shoda okolností?
Nemyslím si, že je překryv s young adult zas tak výrazný, ale popularita young adult obecně roste, protože právě odhodlaní mladí lidé mohou se světem skutečně něco udělat, a to se zdá být i v souladu se solarpunkovými hodnotami. Mladí lidé budou také nejvíce postiženi dopady klimatické změny – a my jim předáváme naprosto nepředvídatelnou budoucnost. Takže dává smysl, že se solarpunk soustředí na předkládání alternativních vizí budoucnosti právě mladým.
Nemýlíte se ale v tom, že spousta solarpunkových hrdinek jsou starší ženy. Objevuje se to už v „protosolarpunkovém“ románu Pátá posvátná věc od Starhawk z roku 1994, jehož hlavní postavou je více než devadesátiletá žena a odehrává se v San Francisku řízeném radou starých žen. Existuje symbolické spojení mezi starými ženami a „matkou Zemí“ a mnoho solarpunkových hodnot, jako jsou spolupráce nebo péče o druhé i o společné prostředí, jsou ze své povahy femininní. Osobně dávám jak ve vlastním psaní, tak v tom, co ráda čtu, přednost ženským hrdinkám. Sci-fi, kterou jsem byla obklopena v době dospívání, byla výrazně orientovaná na muže a chvíli mi trvalo, než jsem byla schopna autenticky psát z pozice vlastního genderu. Snažím se tu situaci napravit, a zaměřuji se tedy na narativy, které se točí kolem žen. Cílem je tedy rovnost, ale když se tak dlouhou dobu klonila přízeň osudu na jednu stranu, je třeba teď nějaký čas věnovat tomu, aby se jazýčky vah vyrovnaly.
Co je to ona „kolotopie“, která se objevuje v názvu souboru Biketopia, kam jste také přispěla svou povídkou?
Tohoto projektu jsem se zúčastnila s velikou chutí. Elly Blue začala zveřejňovat antologie sci-fi povídek o kolech už před nějakými roky a každý výbor má odlišné téma. Tentokrát se měly posílat buďto utopie, nebo dystopie, takže zahrnuté povídky jsou buď tím, nebo oním, anebo jedním maskovaným za druhé. Jak utopie, tak dystopie jsou extrémními podobami možné budoucnosti, přičemž zdůrazňují něco ze současné situace. Moje povídka Jízda na místě se zabývá prací a zdroji potřebnými pro výrobu solárních panelů a zachycuje dělnici-robotku a dělnici-ženu v odlehlém dole na asteroidu. Robotka chce jednou spatřit utopii, kterou její práce pomáhá vytvořit, žena je ale tak zaneprázdněná svými osobními problémy, že svět jako utopii naprosto nevnímá. Jedna z povídek v antologii, Ztráta signálu od Gretchen Lair, se zaměřuje na zdravotní péči, konkrétně na technologii sledující těhotenství, která se zdá být nejprve úžasná, ale pomalu vysvítá, že je silně invazivní a zotročující. Psaním o extrémních verzích budoucnosti mohou spisovatelé poukázat na problémy současnosti, které se zatím třeba nezdají příliš závažné.
Komunita, která se utváří kolem solarpunku, je založena spíše na horizontálních než vertikálních vztazích mezi čtenáři a autory. Čím to je? Nebojíte se, že tenhle plodný chaos skončí, až se žánr etabluje?
Solarpunk se formuje zdola. Není to nějaký produkt propagovaný korporátní reklamou, lidé si ho vytvářejí sami. A je to spíše hnutí než literární žánr. Což se ovšem může změnit, pokud se stane mainstreamem. Solarpunková komunita musí zjistit, jak o své hodnoty nepřijít, jak svou vizi budoucnosti sdílet s čím dál více lidmi, a tak vybudovat lepší svět.
