Článok pôvodne vyšiel v časopise Sedmá generace 4/2018.
Za posledních téměř třicet let se populace létajícího hmyzu ve více než šedesáti chráněných oblastech v Německu snížily o nejméně 76 procent.
Mimo chráněné oblasti, a dokonce i v celé Evropě, může být číslo ještě vyšší. Situace je podle vědců natolik vážná, že pokud razantně nezměníme přístup, hmyzu bude výrazně ubývat i nadále, což bude mít rozsáhlé negativní důsledky pro přírodu i lidstvo.
Evropská komise nedávno připustila, že vymíraní hmyzu se týká také opylovačů, na nichž jsou v Evropě závislé čtyři z pěti plodin. Každý desátý druh opylujícího hmyzu je přitom na pokraji vyhynutí. Množství včel a motýlů klesá rapidní rychlostí a státy konečně začínají jednat. Země Evropské unie se například koncem dubna dohodly na zákazu užívání tří pesticidů na venkovních zemědělských plochách. Vzhledem k hloubce a šíři „hmyzího“ problému však bude potřeba mnohem razantnějších kroků.
Hmyz, který už dolétal
Desítky vědců vloni zveřejnily výzkum v odborném časopise Plos One, v němž tvrdí, že v německých přírodních rezervacích klesla populace létajícího hmyzu během sedmadvaceti let o více než 75 procent. Výzkumu se badatelé věnovali od roku 1989 na více než šedesáti místech celého Německa. Do speciálních sítí sebrali kolem 1500 vzorků létajícího hmyzu. V létě, kdy mělo být hmyzu nejvíc, byl pokles ještě větší: počty nachytaného hmyzu se snížily až o 82 procent. Studie naznačuje, že ročně zmizí zhruba šest procent hmyzu.
„Entomologové mají už dlouho důkazy o úbytku jednotlivých druhů,“ řekla vloni pro CNN Tanya Lattyová, výzkumná a pedagogická pracovnice v oboru entomologie na Univerzitě životního prostředí a věd o životním prostředí v Sydney. „Tato studie zahrnula všechen létající hmyz. Obzvlášť znepokojivé je, že zaznamenala pokles v chráněných oblastech. Obávám se, že tento trend by mohl probíhat všude, přičemž v zemědělských či městských oblastech ještě výrazněji,“ dodala.
Vědci, kteří na studii pracovali, tvrdí, že svět je kvůli úbytku hmyzu na hraně „ekologického armageddonu“, a upozorňují, že pokud mu nezačneme přikládat dostatečnou váhu, může to vést k fatálním důsledkům. „Kolem osmdesáti procent divokých rostlin je závislých na opylujícím hmyzu, zatímco šedesát procent ptáků spoléhá na hmyz jako zdroj potravy. Ekosystémové služby poskytované divokým hmyzem se jen v USA odhadují na téměř šedesát miliard dolarů ročně. Je zřejmé, že zachování hojnosti a rozmanitosti hmyzu by mělo představovat hlavní prioritu ochrany přírody,“ píší ve studii.
Podobná studie z roku 2014 dokumentovala prudký pokles populace hmyzu a bezobratlých na celém světě. Poukazuje na to, že z více než tří a půl tisíce pozemských druhů bezobratlých na červeném seznamu Mezinárodní unie pro ochranu přírody (IUCN) je dvaačtyřicet procent označeno za ohrožené vyhubením.
Příčiny úbytku
Hmyz tvoří až dvě třetiny živých tvorů na Zemi a má zásadní roli v různých procesech, včetně opylení, koloběhu živin a poskytování zdrojů potravy vyšším potravním úrovním. Spolková agentura pro ochranu přírody v Německu zdůrazňuje, že hmyz je hlavní potravou nejen pro ptáky, ale i pro netopýry a obojživelníky. Další důležitou roli hrají predátoři a specializovaní parazitoidi, kteří představují v přírodě včetně zemědělských kultur a lesů přirozené nepřátele regulující populace různých druhů škůdců.
Podle vyjádření odborníků na nedávné konferenci o úbytku biodiverzity, kterou pořádaly Česká společnost ornitologická (ČSO) spolu s ministerstvem zemědělství, se s úbytkem hmyzu a také ptáků v zemědělské krajině potýká mnoho států včetně Česka.
Pravděpodobní viníci tohoto trendu jsou podle německých výzkumníků změny klimatu, pesticidy a intenzivnější využívání krajiny. „Ještě v první polovině 20. století tvořila česká krajina mnohem jemnější mozaiku různých biotopů — luk, pastvin, polí, lesů a křovin. Populace řady druhů hmyzu se byly schopné mezi nimi přesouvat a v krajině dlouhodobě přežívat, i když člověk v krajině hospodařil a periodicky, například orbou, pastvou či ponecháním ladem, na tyto vlivy citlivé druhy hmyzu na dané ploše mozaiky lokálně vyhubil. Jiná populace daného druhu však přežívala o kousek dál a po čase případně znovu kolonizovala původní místo,“ přibližuje pro Sedmou generaci entomolog Igor Malenovský.
„Dnes zabírají jednotlivá intenzivně obdělávaná pole, a částečně též lesy, mnohem vetší rozlohy. Prostorová dynamika hmyzích populaci tím byla výrazně omezena. Týká se to bohužel i řady přírodních rezervací, které jsou vesměs maloplošné a izolované a pro hmyz jen v obtížně prostupném, nehostinném prostředí,“ dodává Malenovský. V poslední době začínají vědci zmiňovat též negativní vliv světelného znečištění. Lampy v ulicích nebo noční světelný smog nad lidskými sídly narušuje přirozený běh hmyzích životů. Hmyz, který se přesune za umělým světlem, se už do přírody nevrátí.
Odhaduje se, že například populace evropských travních motýlů se od roku 1990 do roku 2011 snížily o padesát procent. Včely a můry jsou na tom téměř stejně. Včely přitom mají ze všech opylovačů v přírodě největší význam. Zajišťují opylování u desítek tisíc druhů rostlin, z nichž řada patří mezi zemědělsky významné plodiny. Prvním krokem k nápravě stavu by proto měl být celoplošný a trvalý zákaz plošného používaní pesticidů v zemědělství.
Česko rádo pesticidy
Zpráva OSN letos v březnu varovala, že právě pesticidy mají katastrofické dopady na životní prostředí, lidské zdraví a společnost jako celek. I proto se země Evropské unie koncem dubna dohodly na zákazu užívání tří látek ze skupiny takzvaných neonikotinoidů na venkovních zemědělských plochách. Tyto pesticidy ve velkých koncentracích aplikovaných při postřiku polí přímo zabíjejí hmyz tím, že likvidují jeho nervový systém. I když se většina molekul neonikotinoidů poměrně rychle rozloží, část z nich se skrz rostlinu dostane i do pylu. Jakkoli v těchto malých koncentracích nepůsobí smrtelně na včely, které tento pyl seberou, s delším časovým odstupem jsou schopné měnit jejich chování a narušovat jejich schopnost žít sociálně a plodit potomstvo. Snižují také jejich odolnost vůči chorobám a parazitům. Pro zákaz hlasovalo šestnáct členských zemí Evropské unie, čtyři včetně Česka byly proti, osm se hlasování zdrželo. Česko požadovalo výjimku ze zákazu pro pěstování cukrové řepy.
Výzkumníci v USA a Evropě zaznamenali od roku 2010 úbytek včelích populací o čtyřicet procent a podobně prudký pokles populací motýlů monarchů. Entomologové také upozorňují, že postřiky nikdo netestuje ani nesleduje, jaké množství zemědělci používají. Například ČTK nedávno informovala, že Státní zastupitelství v Udine na severovýchodě Itálie začalo kvůli masivnímu úhynu včel vyšetřovat osmatřicet zemědělců, kteří jsou podezřelí z nadměrného používání pesticidů. Vyšetřovatelé zajistili asi dvacet polí v okolí Udine a kukuřice a sója, jež na nich rostou, budou zničeny.
Uletí nám včely?
Pesticidy sice částečně chrání plodiny před škůdci, zároveň však zabíjejí jejich přirozené nepřátele a také opylovače. Jejich pokles pozorují včelaři a vědci už od 90. let. Opylovači, k nimž patří nejen včely medonosné, ale i čmeláci a další tisíce druhů samotářských včel, vos, dvoukřídlého hmyzu (mouchy, pestřenky) a denních i nočních motýlů, jsou dnes podle zprávy Mezivládní platformy pro biodiverzitu a ekosystémové služby (IPBES) ohroženi zejména změnou užívání půdy, pesticidy, znečištěním přírody, intenzivním zemědělstvím a proměnou klimatu.
Právě pro opylovače představuje používání pesticidů značné riziko. Nedávno před ním opět varoval také Evropský úřad pro bezpečnost potravin (EFSA). Podle něj je více než devět procent včelí populace ohroženo vyhynutím. Vědci zjistili, že používání některých chemických látek zvyšuje náchylnost hmyzu k chorobám a parazitům až trojnásobně. Přitom více než tři čtvrtiny druhů volně kvetoucích rostlin v mírných oblastech potřebují opylování hmyzem, aby plně rozvíjely plody a semena.
Opylovači jsou nenahraditelní i při produkci potravin. Tři čtvrtiny úrody včetně ovoce, zeleniny a jiných rostlin plodí díky opylení. Snížení rozmanitosti druhů opylovačů má celosvětový negativní vliv na lidské zdraví, nemluvě o tom, že pesticidy se můžou dostat i do medu, což představuje hrozbu pro včely i pro člověka.
Proti biologickým pouštím
Další klíčovou příčinou snižování množství nezastupitelného hmyzu jsou také značné změny v zemědělství. Dnes se jak známo řada farmářů zaměřuje na pěstování jedné plodiny, a tak v krajině chybí sady a květnaté louky. Ve větších částech Evropy, USA a Jižní Ameriky pokrývají monokultury rozsáhlé oblasti a vytvářejí takzvané biologické pouště. Problémem však není jen proměna krajiny na zemědělskou půdu, ale také masivní odlesňování, fragmentace ekosystémů, urbanizace a odvodňování. Na celém světě tak jsou populace hmyzu v katastrofickém úpadku, a to i kvůli ničení přírodních stanovišť a znečišťování půdy, vody a ovzduší.
Přírodovědci zatím na celém světě popsali jeden milion druhů hmyzu a odhadují, že nejméně čtyři až deset milionů druhů dosud neznáme. Spočítat všechen hmyz v přírodě prakticky nejde, a proto ani nevíme, co všechno vymírá. Indikátorem úbytku našich létajících pomocníků je například i takzvaný fenomén předního skla, který může sledovat každý řidič. V poslední době zůstávají přední skla aut téměř bez hmyzu, a to bez ohledu na rychlost auta nebo denní či noční dobu.
Vědci většinu hmyzu zatím dlouhodobě nesledovali, ale na úbytku opylovačů se všichni shodují. I proto Evropská komise navrhla indikátor, který pomůže k lepšímu sledování dat. Při předložení iniciativy vyzval eurokomisař pro zemědělství a rozvoj venkova Phil Hogan EU k bezodkladnému jednání. „Budoucnost našich farmářů a našich venkovských komunit závisí na zdravých ekosystémech s bohatou biodiverzitou. Musíme jednat rychle, abychom úbytek hmyzu zastavili,“ prohlásil. Uvidíme, zda jeho slova v europrostoru plném podobných akutních výzev nezapadnou.
Karolína Poláčková
Foto: ilustračné. Zdroj: filckr. Autor: Wipu Poojarearn.
